~

Dočasně pozastaveny všechny povídky. Na dobu neurčitou.

~

Desire for Blood #47 END

14. června 2012 v 21:30 | N. Dips |  Desise for Blood
Tak zde je poslední díl. Chtěla bych vám všem poděkovat za komentování i čtení. Mnohdy mi to moc pomohlo. Musím přiznat, že Larissa a Tom mi skutečně přirostly k srdci. Je to až ironické, když si řeknu, že jsou to vlastně z většiny vymyšlené postavy mé fantazie. :-) Ale je na čase se posunout, takže dále je na řadě povídka Sunshine. Už jsem psala asi 5 dílů a budu pokračovat. Takže jestli si nepamatujete tak je na čase zabloudit do rubriky fan fiction a trochu si osvěžit paměť! :-)


Autor: N. Dips
Warning: hetero, drama, násilí, vydírání

,,Ehm.." odkašlala jsem si a položila si ruku na břicho. Sklonila jsem k němu hlavu a malinko se pousmála. I když mé břicho bylo jen mírně vypouklé, byl to pro mě nádherný pohled. Zamrkala jsem a na chvíli se zamyslela.
,,Larisso," položil mi Tom ruku na stehno. Pohladil mě. Zvedla jsem k němu pohled a zabírala se každičkým detailem jeho obličeje. Byl tak dokonalý. I kdybych se podívala do minulosti, musím se smát. Vybavíme se mi moment, kdy jsme se po sobě poprvé plazili tenkrát v tom klubu či baru. Kdyby mi tenhdy někdo řekl jak to bude, nejspíš bych se mu vysmála. Skutečně. Já a dítě. Nikdy bych to nečekala. A teď? Teď můžu Tomovi s úsměvem a pýchou oznámit, že se mého - totiž našeho dítěte nevzdám. Chci ho vychovávat s ním. Rozmazlíme si ho a bude to náš mazel. Budeme ti nejlepší rodiče na světě.

,,Necháme si ho," vydechla jsem s úsměvem na tváři, když Tom zrovna zaparkoval před domem. Pomalu si začínám zvykat na to, že tohle je můj pravý domov. Tady je to doma. Tady se nemusím bát, tady na mě nikdo nemůže. Tady jsem pod ochranými křídly Toma Kaulitze. ,,Necháme.." zopakovala jsem tiše. Na Tomově tváři se začal pomalu roztahovat úsměv a v očích se mu zatřpytili snad.. slzy? Citlivka moje.

,,Jasně, že necháme." Posmrkl a okamžitě mě objal. Tiskl mě k sobě silně. A to se mi líbilo. ,,Všechno to bude skvělý," šeptl mi do ucha.



,,Já vím," vydechla jsem. ,,Půjdeme dovnitř? Chtěla bych si už lehnout," zívla jsem a i tak nechávala ruce stále na jeho hrudi.
,,Miluju vás," položil mi ruku na břicho a jemně mě políbil.
,,Zůstaneš tedy u nás?"
,,Jinam bych nechtěl." Uchechtl se a hravě mi zatahal za spodní ret. Usmála jsem se a vystoupila z auta. Šla jsem pomalým krokem ke dveřím a počkala než dojde Tom, aby odemčel.

Otevřel dveře a vešel tiše dovnitř. Zdál se mi poněkud nervózní. Rozhlížel se kolem sebe a chvíli váhal, jestli se má vyzout. Nakonec to však udělal. Chytil mě za pas a vedl do obyváku. Podívala jsem se na jeho tvář, na které se pyšnil potutelný úsměv.
,,Čemu se tlemíš?" Zamračila jsem se. Zastavil se v polovině chodby, před dveřmi do obyváku a podíval se na mě.
,,Totiž.." začal opatrně. ,,Mám pro tebe překvapení," skousl si ret.
,,Tome?" Zeptala jsem se šokovaně. ,,Co.."
,,ŠŠ," položil mi prst na rty a tím mě utišil. Spolkla jsem tedy svůj dotaz a topila se v jeho očích. ,,Slib, že se nebudeš zlobit," podíval se na mě nevinně.
,,Co jsi udělal?" Zamrkala jsem.
,,Řekněme, že jsem strašně rád, že si to dítě necháme." Líbl mě na líc a už táhl ke dveřím. Nestihla jsem ani přemýšlet nad tím, co Tom provedl a stála jsem uprostřed obyvácího pokoje obklopena snad všemi lidmi, které znám a všichni nám hlasitě gratulovali za dítě. Šokovaně jsem hleděla kolem sebe a nemohla pobrat dech. Copak tolik lidí já znám? Vždyť.. ach. To je tak dojemné. Neubránila jsem slzám a rozbrečela se na místě. Zatracený hormony.

,,Lásko," uchechtl se Tom a chytil mě za ramena. Tohle je radostná událost. Nemusíš brečet. Otočila jsem se k němu a stulila se do jeho náručí.
,,Mám to trošku pomotaný, Tome." Vzlykla jsem mu do svetru.

,,To dělá to těhotenství," ozval se hlas, který bych obvykle plný pohrdání. Odtáhla jsem se od Toma a zadívala se na Simone, která se na nás nyní usmívala.
,,Vy?" Šeptla jsem.
,,Jsem Simone," došla k nám a podala mi ruku. Stiskla jsem ji a jemně potřásla na pozdrav. ,,Už jsme potřebovali někoho, kdo by Toma trochu sklidnil." Hodila rameny a u toho se podívala káravě na Toma. ,,Měla bych se asi omluvit za to, jak jsem se k tobě předtím chovala. Nebylo to správné, myslela jsem si však, že jsi jen další v pořadí.."

,,Poslední mami!" Zvedl Tom prst.

,,Doufej, jestli s tebou vydrží." Ozval se Bill.

,,To je pravda, Tome. Ještě se nebereme, máme zatím jen dítě." Podívala jsem se na něj s úsměvem.
,,No.. zatím," zamrkal roztomile. ,,Ale přijelo ti ještě jedno překvapení nebo možná spíš přiletělo." Pousmál se a otevřel dveře, za kterými stál..

,,Mitcheli!" Rozběhla jsem se a nemyslela ani na to, jestli mě unese nebo ne. Skočila jsem na něj a chytla se ho jako klíště.
,,Tak on mi tě zbouchnul?" Promluvil.
,,No tak," zasmála jsem se a bouchla ho hravě do ramene.
,,Stýskalo se mi," šeptl.
,,Mě víc,"
,,Nebudeme se hádat. Vypadáš úžasně," změnil téma.
,,Děkuju, ty vypadáš pořád stejně." Vyplázla jsem na něj jazyk. ,,Ale co.. Wilkins?" Zamrkala jsem.
,,Larisso.." vzdychl. ,,Je to.. těžké.." mluvil trhaně. Naštěstí se ostatní začali bavit a tak přes ten hlukot to nebylo tolik slyšet. Zavřela jsem se s Mitchelem na chodbě a s námi se tam vecpal i Tom.

,,Co se děje?" Zeptal se Tom a podíval se na Mitchele.
,,Přišli na nás a Wilkinsna hledají. Hledají nás všechny. I tebe.." šeptl.

,,Jak-jak moc je to vážné?"
,,Nehrotil bych to. Prvně hledají Wilkinse. Jen na sebe dávej pozor. Ale co jsem slyšel, tak se stěhujete, to je dobře. Zabydlíte se a všechno by mohlo být v pořádku." Stěhujeme?? Otočila jsem se na Toma a on jen koukal do země.

,,Tome?" Oslovila jsem jej.
,,Dobře no.. teď už ti to budu muset vyklopit všechno." Vzal mě za ruku a odvedl do ložnice, kde za námi zavřel i zamčel. Posadila jsem se na postel a složila si ruce do dlaní.

,,Tak povídej," popohnala jsem ho.
,,Dobře...."

~ ~ ~

Neuvěřitelné. Tom nám koupil všem obrovský dům v Německu. Ve městě, kde se narodili. Nejvíc mě na tom dojalo to, že mi předal krabičku, ve které byl už klíč od našeho domu. Ale ve skutečnosti to bylo mnohem víc. Byl to klíč k naší společné budoucnosti. Nevím, jestli mě to těšilo nebo děsilo. Každopádně už se němůžu dočkat, až to zjistím.
Wilkinse doufám ještě dlouhou dobu neuvidím. Zatím jsem prostě jejn na útěku. S přítelem, dítětem, přáteli, blízkými, a vidinou a šťastnou budoucnost. No řekněte. Můžu já mít lepší život? Nikdy bych tohle nečekala. Ani v tom nejdivočejším snu.

Můj život pokračuje. Je to jako rozepsaná kniha a každý den píšu na další a další stránku. Je jen na mě jaký bude mít žánr. Přiznávám, že mi možná trochu ten adrenalin chybí, ale kdo říkal, že nebude adrenalin mít dítě. Třeba to ani nezvládnu. Kdo ví. Vy víte, že na velký obkecávání moc nejsem. Však vám tu povídám téměř 47 kapitol o mém životě. Jak se všechno během jednoho roku překotí. Neuvěřitelné. Bohužel tímhle váš příběh končí. Samozřejmě, že můj ne. Tohle je pro mě pouze začátek. Ještě toho mám před sebou tolik ani nevím, jestli všechno zvládnu. Ach, třeba se tohle jednou sepíše a vydá, nebo by se to mohlo zfilmovat. Kdyby ano, chtěla bych aby mě hrála Lindsay Lohan. To už je ale zase úplně jiný příběh.

Chci tím říct, že mě překvapuje, jak rychle se dá dospět. Podle mě jsme s Tomem dospěli do..

,,Tome!" Podívala jsem se na něj káravě.
,,Co děláš? Já myslel, že už spíš." Olízl nůž od nutely.
,,Kape ti to na mé papíry, jestli ti to nevadí." Vraždila jsem ho pohledem. Zřejmě měl Tom po dnešní menší oslavě 'nechání dítěte', kdy měl už trochu upito, chuť na čokoládu.
,,Promiň lásko, bylo to důležité?" Vzal mezi prsty jeden papír od čokolády a mávl mi s ním před obličejem.
,,Dej to sem," vytrhla jsem mu jej.
,,Omlouvám se," zamrkal roztomile. Nedokážu se na něj zlobit dlouho.
,,Vždyť o nic nejde," mávla jsem rukou a usmála se na něj. ,,Jdeš už taky spát?"
,,Jojo, jen vyprovodím Billa s Evou," ukázal ke dveřím.
,,Jistě, počkám na tebe," políbila jsem ho vášnivě na rty a pak ho nechala odejít.

Dobře, kde jsem to skončila? No.. to nebylo nejspíš důležité.Tak prozatím sbohem. Třeba se ještě uvidíme!

Larissa & Tom
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Desire For Blood?

Ano

Komentáře

1 Angee Angee | Web | 14. června 2012 v 22:06 | Reagovat

Hezký blog ;)

2 báři báři | Web | 15. června 2012 v 12:15 | Reagovat

Jů, tak lepší konec jsem si nemohla přát. Zůstali spolu, Wilkins je neotravuje (aspoň zatím), dítě si nechají... Prostě úžasné. Moc pěkná povídka, hezky se mi četla. :)

3 Ela & Mily Ela & Mily | Web | 15. června 2012 v 18:46 | Reagovat

Nádherná povídka, nádherně se mi četla a hlavně překrásně píšeš :) Přiznávám se že po minulém dálu jsem se bála, že si to malé nakonec nenechají, ale jak jsem teď dočetla, tak jsem se mýlila a jsem za to ráda a no prostě bylo to úžasný :) Vůbec bych se nezlobila, kdyby jsi se rozhodla napsat někdy druhou řadu této povídky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama