~

Dočasně pozastaveny všechny povídky. Na dobu neurčitou.

~

Ztracená Sestra #6

22. května 2012 v 17:38 | N. Dips |  Ztracená Sestra
Ano, je to zázrak! Včera večer jsem měla trochu času, tak jsem napsala další díl. Tak si ho užíjte.

Autor: N. Dips
Warning: hetero

,,B-Bill hledá.. sestru?" Vykoktala jsem ze sebe roztřeseně.
,,Ano totiž, to nejsi ty?" Povytáhl obočí.
,,Nevím o tom," zalapala jsem po dechu a musela se chytnou linky, jinak by to tu se mnou skutečně seklo. Bill Kaulitz a Bree Kaulitz-Lenz. O můj bože.

,,Bože, mám pocit, že jsem něco prokec." Skousl si ret. ,,Já-se omlouvám, nejspíš jsem se spletl. Jsi v pořádku?"
,,J-já nevím," vydechla jsem a zavřela oči, protože se mi začínala motat hlava.

,,Tady jste," otevřely se dveře a v nich stál Bill. ,,Tome, mohl bys? Čekají tam na tebe modelky," vešel ladně do místnosti. Můj bratr? Bratr. Bože. Ne, nechci.

~ ~ ~

,,Bree, no tak." Ucítila jsem jemný dotek na tváři. Přemluvila jsem se a s velkou námahou otevřela oči. Ležela jsem na gauči a na kousku seděl Bill. Ustaraně si mě prohlížel a na čele mi přidržoval studený obklad, v druhé ruce svíral mobil. ,,Jsi v pořádku?" Skousl si ret. Musela jsem si v hlavě přemýtnout situaci těsně před tím, než jsem omdlela. ,,Nechceš se napít?" Podal mi skleničku vody.
,,D-díky," vykoktala jsem a pomale se posadila. Přijala jsem od něj skleničku, kterou jsem jen svírala v rukou a nechtěla se napít. Je to skutečně můj bratr? Nikdy jsem si nepřála nikoho z nich vidět, ale teď tu je a já nevím, co dělat. Nemůžu na něj přeci začít křičet. Nemůže za to, že mě rodiče daly k adopci. Mohla bych mít všechno, po čem jsem vždycky toužila. Pravou rodinu, ale je otázka, zda ji skutečně ještě chci. Je to moje pravá rodina, když se mě zřekla?



,,Nejspíš to bude z toho tepla," položil mi dlaň na čelo a zkoušel jestli mám teplotu.
,,Asi ano," přikývla jsem a konečně k němu zvedla pohled. Tentokrát jsem se však o dost zarazila. Viděla jsem ty stejné rysy v jeho tváři jako u sebe. Ty oči, ty rty, ten nos. Možná si to jen namlouvám. ,,Ne-nemluvil jsi s Tomem?" Vykoktala jsem po chvíli.
,,Hm, ne o ničem zajímavým, proč?" Pokrčil rameny. Už jsem se nadechovala, že mu to všechno vyklopím, ale pak jsem se stáhla. Nedokázala jsem to.
,,Fajn, asi bych měla jít." Vzdychla jsem.
,,Radši tě doprovodím," pomohl mi vstát a jemně podpíral za pas. Vzala jsem si svoje věci a i s Billem se vydala domů. Celou cestu bylo trapný ticho. Nevěděla jsem, co říct. Nevěděla jsem, jeslti mu to vůbec mám říct ani jak. Musím začít myslet pozitivně, nebo to se mnou sekne znova. Podívala jsem se na Billa, který mi pohled opětoval a ještě se mile usmál. Mám zatraceně sexy bratra.

,,Umh," začala jsem. ,,Nemáš dnes ještě chvíli čas?"
,,Proč?"
,,Chtěla bych tě pozvat na.. kafe? Vlastně ti ho ještě dlužím," usmála jsem se. Nejdřív se rozhlídl kolem sebe a bylo vidět, že si to skutečně rozmýšlí. Řekni ano, řekni ano.
,,Asi jo, rád." Přikývl nakonec.
,,Fajn, tak pojď," přidala jsem do kroku.

~ ~ ~

Seděli jsme v parku a povídali si. I když jsem neskutečně spěchala domů a naprosto přesně věděla, co budu hledat, nechtěla jsem Billa opustit, chtěla jsem ho poznat a být co nejdélé s ním.

,,Máš-máš sourozence?" Zeptala jsem se opatrně. Sama jsem nevěděla, jestli o mě něco tuší.
,,Ne.. totiž..," zadrhl se na chvíli. ,,Ne-e," vydechl nakonec trhaně a podíval se před sebe. Přikývla jsem a podívala se stejným směrem jako on.

,,Bille, promiň, ale už budu muset jít." Zvedla jsem se a hodila si tašku přes rameno.
,,To je dobrý," zvedl se také. ,,Doprovodím tě," oznámil mi.
,,Jsem ráda, že jsem do tebe vrazila," promluvila jsem tiše a sledovala jeho rysy v obličeji. Podíval se na mě a usmál se. Abych definovala celý jeho pohled, musela bych být nejspíš psycholog. Ať dělal cokoli, nebyla jsem si u něj jistá ničím. Vsadím se, že i kdyby mě do morku kostí nenáviděl, nedal by to znát. Sklouzla jsem pohledem na jeho rty, které se pohybovali, ale já neslyšela nic. Viděla jsem jen piercing, kterého jsem si všimla až teď.
,,Bree," uslyšela jsem jeho zvonivý smích. Probudila jsem se a vrátila myšlenkami na zem. Párkrát jsem rychle zamrkala a opět spojila naše pohledy.
,,Ano?" Zeptala jsem se.
,,Ty mě vůbec neposloucháš," zavrtěl s nádherným úsměvem hlavou.
,,Ale jo, poslouchám," přikývla jsem.
,,Opravdu? Co jsem říkal?"
,,Že-e-e-e.." vydechla jsem nakonec a přiznala, že měl pravdu. Neposlouchala jsem ho.
,,Že jsem taky strašně moc rád, že jsem tě mohl potkat." Usmál se a jemně mě pohladil po zádech. Strčil do mě, abych se už konečně hnula a my nestály další minuty na místě. Pomalu jsme se vydali směrem domů.

~ ~ ~

,,Tak, díky za doprovod." Vysoukala jsem ze sebe spolu i s úsměvem.
,,Já děkuju za nádherný odpoledne," přešlápl na místě a strčil si ruce do kapes úzkých kalhot. Opět jsem těkala z jeho očí na jeho rty. Nemohla jsem si pomoci, ale v každém rysu jsem měla sklon hledal naši podobnost. Můj bratr, bratr. Bože, asi budu brečet. Zamrkala jsem, abych rozehnala slzy a usmála se. ,,Odpočiň si, ano?"
,,Jasně, neboj. Hlavně budu pít," přikývla jsem a nechala ho v té vědomosti, že jsem měla úpal.
,,Přesně,"
,,Tak ahoj,"
,,Bree, počkej. Uvidíme se ještě někdy?" zamrkal dlouhými řasami. Chce se se mnou vidět? Teď mi bylo zase do smíchu.
,,Byla bych ráda."
,,Měla by jsi někdy čas v týdnu po škole?"
,,Po škole?" Zamračila jsem se. Pokaždé jsem se zatím učila, ale myslím, že jeden den se nic nestane. ,,Asi ano, kdy?"
,,Ve středu?" Povytáhl obočí.
,,Jo, tak proč ne." Přikývla jsem.
,,Dobře, mohl bych se pro tebe stavit?" Vypadal tak strašně křehce.
,,Jasně, jestli chceš, budu ráda. Končím kolem druhé, tady na zdejším gymnáziu. Víš?"
,,Budu tam," zamrkal a já jen s úsměvem přikývla. Rozloučila jsem se a odešla do domu. Zavřela jsem za sebou dveře a opřela se o ně. Zavřela jsem oči a vydechla.

BILL


Ještě chvíli jsme se díval na jejich dům. Malý, ale hezký. Pohledem jsem zabloudil k adrese, abych věděl, kam ji pak odvést. Zastavil jsem se, přišla mi - povědomá. Vytáhl jsem z tašky přes rameno papír, na kterém jsem měl adresu trvalého pobytu mé potenciální sestry. Nemohl jsem tomu uvěřit. Shodovalo se to!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Ztracená Sestra?

Ano

Komentáře

1 Ela & Mily Ela & Mily | Web | 22. května 2012 v 21:31 | Reagovat

Uááá :) tak teď jsem zvědavá jak dlouho to mezi sebou budou navzjem tajit a dělat že vlastně o ničem neví :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama