~

Dočasně pozastaveny všechny povídky. Na dobu neurčitou.

~

Dotknout se slávy 18.

4. září 2011 v 20:32 | Nica |  Dotknout se slávy [1]
Autor: Nica
Warning: hetero, romantika

Ráno jsme si pobalily věci a vydali se na letiště. Celou cestu jsem přemýšlela nad celým týdnem a co se stalo. Na letišti v Německu jsem se ještě rozloučila s Roxy, která jen přesedala na letadlo do New Yorku. Asi se jí daří. Teď je řada na mě. Chci dělat něco co mě bude bavit, ale je tak těžký začít. ,,Pojedeš s náma?" Zeptal se mě Tom.

,,Ne, díky. Musím se taky jednou za čas stavit doma." Zasmála jsem se. Vzala si kufr a nasedla do auta. Kluci mě vysadily před domem. Rozloučila jsem se s nima a šla domů. Všechno bylo tak, jak jsem to nechala. Unaveně jsem sebou šlehla na gauč a odmítala se zvednout. Bohužel mě k tomu nutily čas. A práce. Převlíkla jsem se a hned valila do kavárny.



,,Ahoj Jessico," pozdravila jsem ji a šla dál až k baru. ,,Jak je?"

,,Fájn. Co ty?" Koukne na mě. Trochu se zdá naštvaná.

,,Stalo se něco?" zeptala jsem se opatrně, abych ji ještě víc nepodráždila.

,,Jen lidi jsou tak strašně otravní!" Štěkne po mě. Jakobych za to mohla já. Povzdychnu si. Vezmu si tužku a papír do ruky a jdu ke stolu kde si přisedne nějaký pán. Obědnal si kafe. Nečekaně. Otočím se a jdu k baru, kde mu naliju do hrnku. Vedle na podtalířek položím jednu sušenku a dva cukry. Sotva jsem to položila před něj otevřely se dveře. Kolem mě prošla vysoká osoba s černými havraními vlasy. Bill? Co tu dělá? Otočím se k baru, kde se zastaví a sundá si sluneční brýle. Jessica začla lapat po dechu. Asi jí došlo kdo to je. Okamžitě jsem přišla blíž. ,,E..Erin.. Bill.. to je.." začne na mě koktat. Střídavě se dívala na mě a na Billa.

,,Já vím." Snažila jsem se ji uklidnit aby neudělala nějakou scénu. Otočila jsem se na Billa. ,,Co tě sem přivádí?"

,,Chtěl bych latté." Usměje se tím svým neodolatelným úsměvem. Kývla jsem a udělala mu co chtěl. Vysolil mi eura a odešel.
---
Večer jsem se vrátila domů utahaná. Ani jsem se neobtěžovala si udělat snídani a okamžitě jsem zalehla do postele. Takhle to šlo den po dni. Většinou jsem byla v práci. Když přijela Roxy, tak u kluků. Vím že už nějakou delší dobu k Billovi něco cítím. Ale poslední dobou mám pocit že i on ke mě. Jenže nikdo nic neříká. Mají hodně práce kolem turné, které chystají po německu. Často mě berou na různý akce, kam bych se jinak nedostala. Jo. Dokonce mě začali studovat i fanoušci, kdo že vlastně jsem. Hodně rozhovorů, kde jsem měla tu možnost být, se nás ptali jestli s Billem nechodím. Ne. Jsme jen přátelé. Sou fanoušci co mě začínají poznávat i na ulici. Chcou třeba podpis, fotku nebo jen tak popovídat. Je to úžasný nechat se vtáhnout do té slávy a všeho okolo. Jen, fanoušci se mnou nemluví kvůli tomu kdo jsem. Ale kvůli tomu s kým se přátelím a to přesně s Tokio Hotel. Dneska se měla vracet Roxy zase na týden do německa. Prý pro nás má překvapení. Prosím ať zas neplánuje žádný výlety.

Seděla jsem doma a probírala se všemi účty. Za šaty, které si kupuju. Za byt. A všechno kolem. Marně jsem se snažila to nějak přepoočítat abych se vyšla do rozpočtu, ale jen z kavárnou to všechno neutáhnu. Jestli to takhle půjde dál, budu se muset přestěhovat do něčeho levnějšího. Povzdychla jsem si. Teď jsem to nechtěla řešit. Obula jsem si boty, vzala klíče od auta a chtěla jet za klukama. Nastartovala jsem. ,,Sakra, benzín." povzdychnu si. Vytáhnu z peněženky kreditku, na které toho už moc není. Zastavím se na benzínce a vyždímu svoji kartu do dna. Napadlo mě ozvat se rodičům, ale příjde mi blbý jen tak přijet po osmi měsících a žádat o peníze.

---
,,Roxy, co je to za překvapení?" Zeptal se Bill.

,,No. Tohle je naposled co odjedu do New Yorku. Pak už zůstanu zase tady." usmála se.

,,To je úžasný." Obejmul ji Tom i já.

,,A mám ještě jedno Erin. Pro tebe." Koukla na mě trochu smutně.

,,Co se děje?" Zeptala jsem se trochu se strachem.

,,Mám pro tebe práci. Hledají někoho. Lépe řečeno. Dělala bys marketing firmě, kterou vlastní paní, které jsem navrhovala šaty." Byla jsem trochu v šoku.

,,Jakože bych jezdila tak jako ty. Každej druhej týden?" Opravdu jsem nevěděla jestli bych to zvládla tak jako Roxy.

,,Ne." zakroutila hlavou. ,,Musela by ses tam přestěhovat. Je to známá a úspěšná firma. Byt pro tebe mají. Dostala by jsi firemní auto. A plat o jakej by sis řekla. Jen je tu jedna věc."

,,Jaká?" Podívala jsem se na ni.

,,Jestli to vezmeš. Odjedeš už ve čtvrtek. Chcou tě v pátek zaučit a oficiálně bys nastoupila až v pondělí." Vysmolila ze sebe. Koukám na ni a krve by se ve mě nedořezali. Nevěděla jsem. ,,Máš na to čas, si to rozmyslet do zítřka."

,,D..d..obře." Vykoktala jsem ze sebe.


V Příštím díle:
  • ,,Gratuluju,"
  • ,,Tak co se děje?!"
  • ,,Nemáš se za co omlouvat. Jdeš za svým snem."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Dotknout se slávy

Ano

Komentáře

1 veronica leigh veronica leigh | Web | 4. září 2011 v 22:29 | Reagovat

NEE. To nee :DDD

2 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 7. října 2011 v 19:06 | Reagovat

Ježiš doufám, že nepojede! :D Musí být s Billeeeem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama