~

Dočasně pozastaveny všechny povídky. Na dobu neurčitou.

~

Dotknout se slávy 13.

2. září 2011 v 15:16 | Nica |  Dotknout se slávy [1]
Autor: Nica
Warning: hetero, romantika

Už další den jsem si doma balila věci do kufru. Postavila ho před dveře a mezitím se šla upravit do koupelny. Oblíkla jsem se a zazvonil zvonek. Došla jsem tedy otevřít. ,,Ahoj Bille,"

,,Ahoj," usmál se. ,,Jdu ti pomoct s kufrem," ukázala jsem kde leží a poděkovala. Rozhlídla jsem se ještě doma, jestli jsem nezapomněl něco zavřít, třeba okno. Když bylo všechno v pořádku zamkla jsem, klíče hodila do tašky a sešla na ulici, kde čekalo auto. Mělo černý skla, asi aby lidi kluky nepoznali. Vlastně ani nevím jestli sebou berou ochranku. Bill mi otevřel dveře, schválně jsem se mu vyhla pohledem a koukla jen na jeho rty. Rychle jsem nasedla.

,,Erin, podívej se na tohle a řekni mi co si o tom myslíš," podala mi Roxy v autě nějakou slohu s papíry. Prohlídla jsem si ji a otevřela. První návrh šatů mě rovnou trefil do očí. Byl nádhernej. Odhadovala jsem svatební šaty. Nic přeplácaného ani nápaditého. Byla v tom dokonalá jednoduchost. Hladký korzet a trochu nabíraná sukně s delší vlečkou.



,,Je to nádherný!" vydechla jsem a podala ji celé desky, když jsem si všechny prohlédla. ,,Pro koho jsou ty první?" koukla jsem na ni.

,,Ty svatební šaty?" přikývla jsem. ,,Jsou pro Alexis Jonesovou." Usmála se a schovala desky do tašky. ,,Líbí se ti?"

,,Jo," přikývla jsem. ,,Jsou překrásný, přesně takový mi necháš udělat, až se budu vdávat,"

,,Počkej," zasekla se. ,,Ty se budeš někdy vdávat??!" Řekla ironicky a začala se smát. Hnusně jsme se na ni podívala a šťouchla ji loktem jemně do břicha.

,,Vtipné," zakřenila jsem se. Pak jsem to ale nevydržela a musela se začít smát taky.
---
Po asi hodinové cestě na letiště a třech hodinách v letadle jsme byli tam. Dokonce s námi jel i Georg a Gustav.
,,Koukám! Wau!" vysolila jsem ze sebe česky až mě to překvapilo, že jsem to ještě nezapomněla.

,,Jo, bude se ti tam líbit," stoupla si vedle mě Roxy a k mému překvapení mi odpověděla taky česky. ,,Apartmá s pěti pokoji a každý pokoj má vlastní koupelnu," pokračovala plynule česky. Zírala jsem na ni. Dlouho jsem ji takhle mluvit neslyšela. Většinou se brání tomuhle krkolomnému jazyku.

,,Počkej.. pět? Nás je šest." Oponovala jsem. Pak mi to ale došlo že Roxy a Tomovi jeden bude stačit.

,,Mohli by jste si tu konečně přestat breptit hatmatilkou a podělit se i s námi?" postavil se před nás Tom. Zasmála jsem se a Roxy jim to všechno řekla.
---
Skočila jsem na obrovskou postel, která po dobu našeho pobytu patřit jenom mě. Vybalila jsem si pár věcí, převlíkla a usadila se k telce. ,,To snad nemyslíš vážně!" ozval se za mnou hlas. Otočila jsem se, za mnou stála Roxy s rukama v pase.

,,Co?" zeptala jsem se nevinně.

,,Jsme v Římě a ty se koukáš na televizi," přišla ke mě. Sebrala mi ovladač a vypla ji. ,,Jde se ven!" rozkázala. Zatnula jsem zuby, ale dál nic nenamítala, stejně jsem ničemu v televizi nerozuměla. Zvedla jsem se a šla se převléct. Kluci se trochu zamaskovali aby je nebylo tak snadno poznat, ale pro jistotu s námi šel šéf ochranky. Zastavovali jsme se u každé druhé památky a Roxy nám s nadšením vysvětlovala spojitost s minulostí, význam a všechno okolo. Je květen a tady je už horko téměř k nevydržení. Odběhnu si ke stánku, kde jsem si nějak obědnala pití. Za chvíli ke mě došli i ostatní tak jsme se rozhodli sednout si někam do kavárny ve stínu a chvíli se zastavit. Bolí mě nohy. Vypila jsem vodu a nasadila si sluneční brýle, zavřela na chvíli oči a nechala jsem se unášet zvuky města. Lidí co si povídají a my jim nerozuměli, vody ve fontáně, která tomu všemu dodávala tropický vzhled. Otevřela jsem oči a koukla na kluky. Georg se vybavoval s nějakou kolemjdoucí dámou, Gustav sledoval bublinky ve své sklenici. Tom si povídal s Roxy a Bill kouká na mě. Na mě? Usměji se a kouknu k fontáně.

,,A večer zajdeme do nějakého klubu," prohodila k nám všem Roxy. Všichni souhlasili. ,,Georgu!" zakřičí na něj Roxy. Trochu se lekl a otočil se k nám. Zasmála se protože ta holka, co si s ní povídal odešla.


V příštím díle

  • ,, Prosím, nechci.. aby jsme na sebe byli takový,"
  • ,, Ano. To je náš život, náš svět,"
  • ,,Blbečku,"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Dotknout se slávy

Ano

Komentáře

1 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 7. října 2011 v 17:42 | Reagovat

Závidím jim... :D juchů, půjde se pařit.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama